Projekt Ilustrace, téma na březen 2016: Tři sovy

Pár myšlenek do ticha

10. března 2012 v 0:12 | ajinak |  Zápisky
O budoucnosti blogu... mimo jiného.

Letmým pohledem do archivu zjišťuji, že zbývá už jen 15 dní a budu moci sfouknout svíčky za druhý rok fungování blogu. Ale taky je to už skoro 20 dní bez nového článku, i když důvodů pro tohle odmlčení je spousta. Škola, rozmalované obrazy a možná i něco navíc - spousta myšlenek do budoucna, o které mám chuť se v tuhle chvíli aspoň částečně podělit.


Hodně jsem přemýšlela o tom, co mi blog přinesl - po stránce příležitostí, vlastního rozvoje (a motivace pro něj) i jen prosté radosti z tvorby a sdílení své práce, o cenné zpětné vazbě od vás všech ani nemluvě. Těch věcí je spousta. Ale na druhou stranu vidím i to, že je těžké sedět zároveň na dvou židlích. Před nedávnem kolem proběhla série článků na téma spisovatel nebo bloger, kterou jsem - přiznám se - nestihla krom titulků až tak moc sledovat. Ale v tuhle chvíli mi přijde zajímavé postavit vedle sebe jinou dvojici, ač možná v trochu jiném významu, než byli ti dva výše zmínění.

Výtvarník a bloger.

Poslední dobou mám pocit, že skloubit ambice obou dvou je až překvapivě těžké. Druhý by se rád podělil o každou (i bezvýznamnou) novinku, tlačí prvního do tvoření pro tvoření, jen aby bylo co sdílet a dost možná je to ve výsledku ne nepodobné závislosti. Nové články, komentáře a reakce na ně - a v krátké době celý kolotoč nanovo. Ale první chce možná tvořit taky věci, které mají i trochu jiný smysl, než jako jednorázové kresebné hříčky. Věci, které nevznikají na počkání. Věci, jejichž stvoření si žádá trpělivost, zaujetí, klid pro práci, leckdy možná až samotu - nejen tu reálnou, ale i virtuální. Možná má v hlavě spoustu nápadů, které by postupně rád zrealizoval. A dost možná jejich realizace nebude trvat dny a týdny - třeba to budou měsíce a roky. Ale kdo ví, to v tuhle chvíli není vůbec důležité. Ono i minutové skicování má své kouzlo - přináší radost, trénuje ruku, otevírá oči pro nové nápady, které lze potom dále rozvíjet. Čas nakonec možná ani není tím hlavním. I když každý, kdo sám nějaký blog vede, dobře ví, kolik ho taková příprava článku a následné reakce na reakce spolyká. Potom připočtěme předchozí focení nebo skenování děl, jejich úpravy. Na jednu stranu činnost zakončená radostně, na stranu druhou desítky minut, hodin, které mohly být využity úplně jinak. Tenhle článek nepíše nevděčník, opravdu ne. Píše ho někdo, kdo se před lety ponořil do virtuálně výtvarného světa a teď přes všechno dobré zjišťuje, že pro některé sny je přeci jen nutné natáhnout ruce zpět do reality. A možná na tom není nic zas až tak divného, že - obrazně řečeno - studentka informatiky jednoho dne zatouží odtrhnout hlavu od monitoru a zase se pořádně nadechnout čerstvého vzduchu. Zpřetrhat pouta, vydechnout, zalovit v šedých vodách všední reality. Ať už skončí se zlatou rybkou v dlaních, anebo s prsty od bláta. Obojí má své kouzlo. Neříkám tím, že končím s blogem. Ne v tuhle chvíli a ne na všech frontách. Ale mám v hlavě řadu změn, které se dříve nebo později stanou skutečností.

Namátkou? Ráda bych časem převedla blog pod své vlastní stránky. Místo výkřiků a letmých skic bych se dělila spíš o celistvější práce, možná sem tam i nějaké rady nebo tipy (které slibuji už dlouho a stále si na ně ne a ne najít čas). Menší frekvence příspěvků by v kombinaci s menší návštěvností byla férovou rovnicí s menšími výčitkami jako výsledkem. Méně a svým způsobem více. A pokud články, tak i víc o tom, co se děje okolo - a nejen (jako doposud) o záležitostech uvnitř vlastní hlavy. Možná tím v blogovém pojetí obětuji kousek sebe sama. Ale nakonec - pořád říkám, že jsou to díla, která by měla mluvit. Ať už sama za sebe nebo i za jejich autora. Mám toho v hlavě víc než dost. A jsou věci, které bych ráda jednoho dne viděla i jinde, než jen na obrazovce počítače. Pokud si říkáte, moment - a co takhle Hladová přání? Co těch pár kreseb v Pohádkách pro kulíšky? Přitakám. To jsou příležitosti, které nepřicházejí jen tak. Které se bez nadsázky dají označit jako splněné sny a ani do budoucna takovému tvoření nezavírám dveře. To zdaleka ne. Ale na druhou stranu - ilustrace jsou jedna věc a vlastní svobodné tvoření věc druhá. I když se v ideálním případě první s druhým v mnohém prolíná, nemusí to tak být pokaždé. A co na to, že je realizace druhého svým způsobem daleko těžší. Vzdávat se předem - obzvláště svých snů - to je až příliš snadné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 10. března 2012 v 1:05 | Reagovat

Je škoda s blogem v této fázi seknout, ale chápu tě. Jen doufám, že se co nejdříve dočkáme nějakého dalšího obrázku nebo aspoň výkřiku do tmy jako je tento, byť by to bylo na tvých stránkách a ne tady na blogu.

Jak to vůbec s tvými projekty vypadá. Vím, že jsem otravná, ale... :-D

2 ajinak ajinak | 10. března 2012 v 1:37 | Reagovat

[1]: Jak to vypadá? Hotovo ještě zdaleka není, to bych se už mezitím podělila. Ale třeba zrovna teď o víkendu se bude zase poctivě malovat :)

Jinak.. ať si to člověk připouští nebo ne, vést blog tady na blogu.cz je vcelku velký závazek - zvlášť když už se návštěvnost nepohybuje v úplně malých číslech. To je pak člověku líto se dlouho neozývat a přitom zrovna u nás výtvarně tvořících občas bývají vyloženě hluchá místa (ať už tvůrčí krize nebo pravý opak.. jako třeba teď) nebo aspoň období, ve kterém je potřeba trochu nabrat síly. Není to holt až tak úplně o klasickém blogování (i když tu grafomanskou stránku v sobě rozhodně mám a baví mě), hlavně co se té pravidelnosti týče. Je mi jasné, že pokud se stáhnu k sobě na stránky, o část pravidelných čtenářů dost možná přijdu. Ale zase pokud někoho moje tvorba zajímá, snad čas od času zavítá i tam. A já se prozměnu budu moci soustředit víc právě na to tvoření, takže ve výsledku by se věci mohly spíš zlepšit. Ale to se uvidí. Než se definitivně odporoučím, ještě bude dost věcí k promyšlení a domyšlení.

3 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 10. března 2012 v 1:55 | Reagovat

[2]: Já bych třeba ten blog nepouštěla úplně a občas bych něco symbolicky přihodila. Ono to umístění na titulce dělá svoje, co by za to někteří jiní dali...

4 ajinak ajinak | 10. března 2012 v 2:16 | Reagovat

[3]: Tak "papírkočce" by asi bylo i líto pustit hned blog úplně :) O téhle možnosti jsem už taky přemýšlela, i když by to třeba znamenalo jeden nový článek za uherský rok. Ještě se uvidí.

5 Katanga Katanga | E-mail | Web | 13. března 2012 v 12:56 | Reagovat

Vzhledem ke svému aktuálnímu stavu musím s článkem souhlasit. Výtvarník a bloger nejsou totéž.

Mám před maturitou, mám i jiné zájmy, mám druha na opačné straně republiky.. a v této chvíli vážně nemám moc času na tvorbu a natož na nějaké blogování. Navíc bič v podobě "už měsíc je na blogu pusto-prázdno" není zrovna dle mého gusta. Na druhou stranu je tady pořád ta touha nějak svá díla prezentovat na netu. Ale blog asi není to pravé ořechové, když tvor nechrlí články pravidelně.
Viděla jsem to loni v létě. Měla jsem čas a energii, neměla jsem starosti a měla jsem volné víkendy. Články přibývaly. Náštěvníci přibývali. V zimě blog zamrznul a s ním i návštěvnost. Pak po měsíci přihodím něco, co by za ty návštěvníky i stálo, něco, nač jsem sama hrda.. a vyzní to do prázdna.

Ale to byla jen ta trocha vlastního stěžování a sdělení názoru, že pokud bys na blog přestala přispívat, Katanží dráčata tě pochopí, a o jejich přízeň nepřijdeš. :)

6 ajinak ajinak | 27. května 2012 v 20:29 | Reagovat

[5]: Trošku mě teď mrzí, že jsem ten tvůj komentář ponechala tak dlouho bez reakce. Mohla bych se pod něj podepsat. To není stěžování, to je prostě realita, naprosto to chápu. Za sebe musím říct, že mi tahle polodefinitivní tečka za blogem v hodně věcech pomohla. Třídím si myšlenky, dávám věci do pořádku a po těch pár měsících zase pomalu ožívám i po té výtvarné stránce. Pauza přišla za pět dvanáct - a doopravdy vhod :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama